Články

4.2.2012 | Reportáže

TORRES DEL PAINE, Andy na konci světa

Chilská republika, Andy, Cuernos del Paine, atmosféra a domov původního indiánského kmene Mapučů. Fotoreportáž z národního parku Torres del Paine pro Vás připravili Kateřina a Miloš MOTANI a nejen tuto reportáž, ale zejména celoroční šňůru, multimediální diashow Kouzelná planeta.

Chilská republika má jedinečnou polohu. Táhne se ze severu na jih podél jihozápadního pobřeží Jižní Ameriky. Chile je dlouhé téměř čtyři tisíce tři sta kilometrů, široké je v průměru okolo sto osmdesáti kilometrů. Na nejširším místě je široké čtyři sta čtyřicet a na nejužším pouhých devadesát kilometrů. Chile se rozkládá na ploše více než 755 000 km2 – Česká republika by se na jeho plochu vešla téměř desetkrát.

Na východní straně se po celé délce vypínají Andy vysoké přes 6 000 metrů. Nejvyšší horou Chile je Ojos de Salado, která je vysoká 6 795 m – je druhou nejvyšší horou Ameriky a zároveň nejvyšší sopkou světa.Směrem na jih se Andy postupně snižují.

Z přístavu Puerto Montt se plavíme lodí tři dny a tři noci do Puerto Natales. Hlavně proto, abychom se podívali, jak vypadají Andy na konci světa.

Národní park Torres del Paine o rozloze 181 tisíc hektarů nabízí spoustu možností - ať už k jednodenní turistice, několikadenním výšlapům, jízdě na koni nebo pozorování zvěře. Díky stávce v Puerto Natales a Punta Arenas není v parku téměř nikdo. Nám s Milošem se podařilo barikádu na silnici v noci prorazit, a tak si na stezkách užíváme nezvyklého klidu a samoty. Symbolem parku je výrazný žulový masiv. Torres del Paine se nazývají tři výrazné žulové špičky. Rohy s černými břidlicovými čepičkami se jmenují Cuernos del Paine.

Hodiny trávíme u ledovcového jezera Lago Gray. Samotný led má barvu modrou – čím je modřejší, tím je hutnější a starší. Čím více obsahuje vzduchu, vzduchových bublin, tím je led bělejší a mladší.

Chvíli poprchává, hned svítí slunce, pak zase poprchává, pak zase svítí slunce – stále dokola. Po celé dny fouká velmi silný vítr. U laguny Mellizas zažíváme takové prudké poryvy větru, že se ocitám na zemi a koukám do trávy nepříjemně zblízka. Miloš se snaží svým fotoaparátem tu hrůzu zachytit – větrem zmítané kapky, písek a bahno. Vzniká pár rozmazaných snímků, pak už se Miloš musel držet křečovitě svodidla.

Večer, ještě než usneme, kolem nás proběhne skunk. Jeho krátká návštěva, čpavý zápach, je cítit ve vzduchu ještě notnou chvíli. Usínáme na jednom plácku s pohledem přímo na Torres. Ráno se na chvíli mraky roztrhnou a tři žulové špičky se nám ukážou v celé své kráse.

Cestou k vodopádům Cascada Paine a pak k laguně Azul potkáváme ohromná stáda divokých lam huanaco, jeden ze čtyř druhů lam. U laguny Azul není (kromě našich) ani jedna lidská noha. Na rozlehlé louce se volně pasou koně, kolem nás se projde zase lama, v laguně plavou kačeny a brodí se tři růžoví plameňáci. Kdesi v kopci právě mizí liška, na druhé stráni kvetou hrozny růžových a fialovách lupinusů. Připadáme si dočista jako v ráji. Ne - my v ráji jsme!

▲ Krajina na jihu Patagonie je bičovaná silnými neutuchajícími větry

▲ Ledovcové jerezo Lago Gray

▲ Čarokrásný západ slunce nad Cuernos del Paine

▲ Typická tyrkysová barva ledovcová jezer
 

▲ Cedule u cest a značky v mapách upozorňují návštevníky na velmi silné větry. Máme skutečně co dělat, abychom se udrželi na nohách. U laguny Mellizas mě nohy už neudrží, ztrácím rovnováhu a ocitám se na zemi jak dlouhá tak široká.

▲ Ráno si přivstat se vyplácí. Máme štěstí, že se mraky nad Torres del Paine na chvíli otevřou

▲ Žulové špičky Torres del Paine dosahují 2850 metrů.

▲ Volně pasoucí se stádo koní u laguny Azul, v pozadí Torres del Paine.

FRÝDEK-MÍSTEK, 20.6. (St)
bude upřesněno, letní diashow :-) pod širým nebem !

« předcházející článek   následující článek »   zpět na seznam článků ^

Aktuality

Více aktualit »