Články

23.5.2016 | Reportáže

Sněžka – Praha, Běžecké zážitky v kruhu přátel

Štafetové závody představují úplně jiný rozměr běhu. Na vlastní kůži to můžete zažít v červnu při štafetě Sněžka–Praha, která se letos uskuteční už potřetí. Proč vyrazit právě na tenhle závod? Možná napoví krátká vzpomínka na ročník minulý.

 

 „Za chvíli je tady, obouvej se!“ zakřičel na mě Petr. V duchu počítám, kolik kilometrů náš tým už uběhl a kolik nás ještě čeká. Desetikilometrový úsek, celkově pátý v pořadí, bude můj první a hned se slušným převýšením 200 m. Uvědomuji si, že jsem ještě nikdy neběžel v jedenáct v noci a už vůbec ne v této části světa.

„Kde to vlastně jsme?“ ptám se a zmateně si obouvám tenisky. „Starobucké Debrné,“ odpovídá Petr, podíváme se na sebe a oba dva se usmějeme. Ani jeden z nás o tomto místě v životě neslyšel.

Co je to za bláznivý nápad?

Rychle si nasazuji čelovku, reflexní vestu a červenou blikačku, kterou jsem na poslední chvíli odmontoval z kola, a dávám si do kapsy mapu. Je to první ze čtyř úseků, které mě dnes a zítra čekají, a jeden z dvaceti, který náš tým dělí od cíle u pražské zoo. Spolu s dalšími vzrušeně debatujícími běžci kráčím pomalu od auta k výměnné zóně. Mnu si oči a v dálce pátrám po světle čelovky našeho kolegy, který má každou chvilku doběhnout čtvrtý úsek. Ten byl jeden z nejtěžších, s převýšením přes 300 m, a jsem zvědavý, jak to Honza zvládne.

Štafetový závod Sněžka - Praha, Obří Důl, Pec pod Sněžkou - Praha Troja ZOO

 

Zbytek týmu mě následuje, ale jejich slova podpory nevnímám, představuji si, co mě asi čeká. Co je to vlastně za bláznivý nápad? Běžet v noci na úplně neznámém místě a nevědět kam? Nuž, toto dobrodružství je jeden z mála dálkových týmových štafetových závodů v Evropě: Sněžka–Praha. Jak už název vypovídá, první běžec našeho týmu odstartoval z Obřího dolu pod Sněžkou do nejtěžšího, prvního úseku se šíleným 400m stoupáním okolo sjezdovek v Peci na druhou stranu, do údolí Černého dolu. Když náš kapitán Lukáš sprintem doběhl na první výměnu, hned potom, co předal štafetu Martinovi, odevzdal i obsah svého vegetariánského žaludku zpět půdě na kraji cesty. Opláchl si ústa ionťákem, podíval se na nás přes pramínky potu a s vytřeštěnýma očima plnýma radosti na nás křičel: „Úú, yes yes, baby, to bylo fantastické, pojďme na to!“

Z této vzpomínky mě do reality probouzí pomalu se přibližující světlo čelovky. Noc je jasná, počasí nám přeje, hvězdy mi budou svítit na cestu. Rozhodčí mě ještě upozorňuje na omezené rozměry výměnné zóny a už mi zpocený Honza odevzdává štafetu ve formě reflexního náramku. Za povzbuzujících výkřiků zbytku týmu vypálím do tmy jako ten vysoký černoch z Jamajky. Musím se krotit, adrenalin mě žene dopředu nocí a po pár set metrech si uvědomuji, že takovým tempem překonám svůj osobák na deset km. Vzpomínám si na Ezopa a jeho bajku o želvě a zajícovi, zvolním a oddám se atmosféře lesního ticha, které mě pohltilo. Najednou mě předbíhá světélko čelovky jedné z odvážných žen, které se rozhodly zúčastnit tohoto běžeckého dobrodružství. Asi je členkou sedmičlenného týmu a čeká ji o jeden úsek méně, říkám si, nebo ji úplně omámil adrenalin a utíká před svým strachem ze tmy, protože za chvilku mi její blikající červené světýlko mizí z dohledu. Ale možná to byla jedna z profesionálních běžkyň, které si zpestřily svoji sezonu tímto neobvyklým typem závodu, utěšuji svoje ego. V každém případě je její tempo šílené a já běžím znovu sám.

Po chvíli vbíhám do obce Nemojov, zpět do „civilizace“. Musím si dávat pozor, protože tato část se běží po hlavní silnici bez chodníku a v itineráři mě organizátor upozorňuje na riziko silničního provozu. Na celém rizikovém úseku však nepotkávám živou duši a po chvíli mě značení trasy ve formě nastříkaných šipek a světelných tyčinek přinutí znovu odbočit do lesa. Po mírném klesání se ocitám v pohádkovém údolí přehrady Les Království. Za svitu hvězd a srpku měsíce běžím svůj nejkrásnější úsek v životě. Neskutečné místo.

Pohádkový úprk tmou

Přebíhám po stoleté hrázi na druhou stranu a do reality mě opět vrací stoupání směr obec Bílá Třemešná. Běží se mi super, trať se vyrovnala, tempo jsem stabilizoval a okolní pole mi otevřela pohled na oblohu plnou hvězd. „Proč toto nedělám častěji?“ ptám se sám sebe a znovu musím zpomalit, protože nadpozemská atmosféra prostředí mě vyprovokovala k nereálnému tempu. Čekají mě ale ještě tři úseky, sice kratší a s menším převýšením, ale čas na regeneraci mezi nimi je krátký, a pokud to chci zvládnout, musím se kontrolovat a první úsek nepřepálit.

Vbíhám do obce a na křižovatce mě čekají kolegové, Petr mi podává lahev s ionťákem a ukazuje mi správný směr, ještě na mě křičí nějaká povzbuzující slova a jsem znovu sám. Jen správně odbočit, říkám si, za chvilku je výměna. Podběhnu železniční viadukt, poslední domy malebné obce, ještě zaberu do jednoho plynulého stoupání tmavým lesem a už sbíhám do Třebihošti, kde na mě čeká odpočinek, nějaká lehká strava a pořádný strečink. Už vidím světla aut parkujících u výměnné zóny a podvědomě začínám sprintovat, abych co nejrychleji odevzdal štafetu Petrovi, který je po mně další v pořadí. Doufám, že můj druhý úsek bude podobný, protože už se nemůžu dočkat.

Zkusíte to i vy?

Pro mnoho běžců je Sněžka–Praha nejen závodem, na kterém si otestují svoji výkonnost, ale hlavně možností, jak zažít v kruhu přátel nezapomenutelné okamžiky, upevnit vzájemné přátelství a odnést si domů mnoho vzpomínek na tuto „sakra rychlou štafetu“. Těm odvážným, kteří se už přihlásili, přeji mnoho příjemných kilometrů při tréninku na toto týmové běžecké dobrodružství. Těm, kteří ještě váhají: Na co čekáte? Přihlaste svůj tým do jedné z kategorií na Snezka-praha.cz.


23.5.2016 | Pavol Čučo Snezka-praha.cz

______________________________________________________________________
Další zajímavé z rubriky reportáže:
______________________________________________________________________ 
 
 

 



« předcházející článek   následující článek »   zpět na seznam článků ^

Aktuality

6.3.2018

Defaultní OpenStreetMap

Vypnuté mapové dlaždice Shocart byly již nahrazeny mapami OpenStreetMap. Ty se zobrazují defaultně jako hlavní mapa ve webovém prostřední ve vyhledávání tras či v detailu trasy a samozřejmě také defaultně v mapové aplikaci. Děkujeme za trpělivost.

4.1.2018

Vypnutí mapových podkladů Shocart

Od 1.1.2018 nejsou dostupné mapové podklady Shocart a mapové funkce s tím spojené. Využívat nadále můžete Open Street Map a Google maps. Po určitou dobu bude ještě nefunkční Shocart nastaven jako defaultní mapa (projevuje se jako prázdné dlaždice s nápisem "Pro toto přiblížení nejsou k dispozici mapová data") a je nutné si v mapové aplikaci přepnout na zmíněné ostatní vrstvy. Na úpravě pracujeme. Kreslení a práce s trasami funguje beze změn. V letošním roce dojde k výrazným změnám ve struktuře a grafice webu a v mapové aplikaci a jejích podkladech. Toto uvedené krátkodobé omezení je prvním krokem k těmto změnám a děkujeme Vám za trpělivost a pochopení.

7.8.2017

Opět jsme sponzory Hostýnské osmy

Již třetím ročníkem zajišťujeme účastníkům mapu závodu. Finančně a organizačně se podílíme na její realizaci. Letos se koná již 6.ročník INOV-8 Hostýnské osmy – turisticko-běžeckého závodu jednotlivců a dvoučlenných týmů na 65 km s cca převýšením 3.000m

Více aktualit »


Nejnovější trasy

Velká Fatra, Ostrá

Pěší turistika, trekking
Délka: 15.94km
Obtížnost: Lehká

Uzavírka turistického chodníku 3.5.2018

Pěší turistika, trekking
Délka: 2711m
Obtížnost: Lehká

Ze Starých Hutí na Gavendovu skálu (Chřiby)

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 9.05km
Obtížnost: Lehká

Ze Salaše na Bunč a Brdo

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 16.00km
Obtížnost: Střední

Cimburk a Hora sv. Klimenta

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 11.98km
Obtížnost: Střední

Okruh přes Holý kopec na Buchlov (Chřiby)

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 19.40km
Obtížnost: Střední

Kalíšek (Chřiby)

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 4270m
Obtížnost: Lehká

  Starší trasy »


Zasílání e-mail zpravodajství

Proč se registrovat?

Obrázek regionílní identity