Články

13.8.2010 | Reportáže

Král Šumavy 2010

Trochu netradiční komická reportáž z letošního cyklistického závodu Král Šumavy 2010. Tento článek nechť je pro Vás mimojiné inspirací pro tvoření tras, jelikož je k článku rovněž vytvořena trasa s názvem "Král Šumavy 2010". Trasa je tvořena body včetně textů odpovídající reportáži.

 

 Jelikož patřím mezi takzvané cyklistické nadšence z řad normálních smrtelníků co se rádi občas když to jde svezou na kole, tak bych se zde rád podělil o své nesmrtelné zážitky z Krále Šumavy 2010. Pokaždé, když si vzpomenu na své předešlé ročníky, budí ve mně tento hobby závod s cyklistickou špičkou v čele respekt.

 

 

 

 

 

 

 

      Nejsem žádným veteránem a mé první seznámení se datuje od roku 2008. Od té doby jsem si řekl, že se budu snažit nevynechat ani jeden ročník. Vedle perfektní organizace pořadatele počínaje od samotného přihlášení, přes samotný závod až po finále a zábavy s tím spojené si člověk občas sáhne trochu na své dno v kráse Šumavských kopců. 

    Můj první ročník se jel za hrozného vedra, kdy teploměr ukazoval ve stínu kolem 30 stupňů. Za to druhý ročník provázel déšť a poněvadž tak čtrnáct dní před tím intenzivně pršelo, tak to byl křest ohněm v pravém slova smyslu. Tím ohněm bylo všudypřítomné bahno, které prověřilo každého z nás závodníků. Ne každý závod dokončil a ačkoliv jsem dojel až do cíle, tak občas mě myšlenka vzdát to v mé hlavě provázela. Ale ten pocit dorazit do cíle stál za to a mohl jsem se z naší tehdejší pětičlenné skupinky radovat spolu s kamarádkou Petrou že jsme to jako jediní zvládli. Ostatní to více méně vzdali. Jeden z kamarádů ani nevyjel do startu, a ti dva zbývající skončili u prvního brodu.
 
    A jaký byl ročník 2010? Jednoznačně zase super jak po stránce organizační tak i po stránce samotného závodu. Tentokrát jsme zvolili ubytování 5 km od Klatovského náměstí, jelikož vždy po projetí cílem jsem se zdrželi jen tak na chvilečku do vyhlášení výsledků a tomboly (ano, hraje se o hodnotné ceny ve smyslu, kdo přijde ten bere co se mu líbí) a pak jeli oslavovat naše sportovní výkony do jednoho penzionu 50km daleko a nechali si tak ujít bohatý kulturní program po závodě. Spolu se mnou jela partička z předchozích ročníků, takže já (Robert), Petra, Tomáš, Martin a Pavel.
 
    Na závod jsem se strašně těšil a trochu mě to kazila moje achilovka. S přípravou jsem začal tak dva měsíce před akcí kdy jsem začal jezdit každodenně na kole do práce. To znamenalo ujet 70km tam a zpátky. Po necelých 14-ti dnech jsem se dostal do formy (rozuměj už jsem tolik nefuněl po vyjetém kopci jako předtím), ale na druhou stranu jsem si uhnal zánět Achillovy šlachy. Dalších 14 dní jsem byl vůbec rád že chodím a když uplynuly 2 měsíce, tak jsem vlastně nenatrénoval nic. Na achilovce se mi udělaly nějaké výrůstky a to neznačilo moc dobré znamení na závod.
 
    Ale co, byl pátek večer, den před závodem, a po ubytování jsme poladili kola a šli se trochu zkulturnit do nedaleké hospůdky a dát si něco k jídlu a pár piveček. Přeci jenom jsme normální lidičky a já tvrdím, že ráno se za to pivko vždy na kole potrestám a cítím se pak lépe. Ale jak se říká, nesmí se to přehnat a dobrého vždy pomálu.
 
    V sobotu jsme se probudili do pěkného dne a po klasických ranních procedurách jsme vyrazili do Klatov na kolech. Petra cestou stačila ještě při přejíždění obrubníku prorazit zadní duši, ale naštěstí se to obešlo bez dalších komplikací (držkopádu).
 
    Na náměstí, odkud se startovalo stálo již plno závodníků a bylo cítit všudypřítomné předstartovní napětí i když nešlo o život. Zapomněl jsem jen dodat, že my jsme jeli trasu na 70 km s plánovaným nastoupaným převýšením kolem 1600m a před námi o dvě hodinky dříve startovali borci na 105km. Jak často říká moje přítelkyně Zuzka „až jednou budu veliký“ tak to taky zkusím. Ale zatím se mi o tom může jenom zdát, protože mi stačí „jen“ těch 70km za které jsem rád. Jen jako perličku, vítěz na  trase105km ujede trať, která má ještě o 1000m výškových více než na 70km, v lepším čase než já.
 
    Krátce před startem vždy zahrají skladbu (ach ta skleróza), ze které nejenom mě přeběhne mráz po zádech v dobrém slova smyslu a může se jít na to. Začátky bývají vždycky těžké a tak do druhé občerstvovací stanice jede pohromadě veliký balík lidí.
 
    Tento rok startovalo kolem 3000 účastníků a v lese kde se vejdou vedle sebe sotva dvě kola je to znát. Já stále myslím na svojí achilovku a jelikož jsem vystartoval v té lepší půlce, tak mi to připadá že se stále propadám a že mě každou chvilku někdo předjíždí. Ale i tak se jede pěkné tempo a moje partička lidí, s kterými jsem vyrazil společně z náměstí se dávno někde v té smečce potratila. Občas uvidím Tomáše, který mi vzápětí ujede někam dopředu a Pavlíka, kterému zase ujedu já. Jen stačíme prohodit pár slov když jedeme do kopce vedle sebe na kašpárka, že jeho chytají křeče do lýtek a já, že je to zase síla. Shodneme se na tom, že ačkoliv ani jeden z nás není žádný úchylák, tak je zajímavé některé závodníky něžného pohlaví poslouchat jak funí do kopce. Ale co, jede se dál.
 
     Na druhé občerstvovačce po strmém rozbahněném sjezdu kde to vypadalo že spíše závodíme o to, kdo si první rozbije tlamu, potkávám Petru jak si upevňuje svojí pumpičku na kole. Příjemně mě překvapila, jelikož jsem si myslel že jí mám po celou dobu za sebou. Na můj pozdrav „ Nazdárek, jak se daří“ ani neodpovídá a podle červeného obličeje chápu, jak se cítí. Jsem na tom podobně.
 
    Cestou je sranda pozorovat ostatní soupeře jak odpadávají. Jeden lepí duši a druhý zase spravuje přetrhnutý řetěz  jen do doby, než taktéž píchnu. Nevinné píchnutí mi zabralo tak 20-30 minut (a to jsem se s tím moc neflákal, přísahám!!!) a jede se dál.
 
    Všichni z mé skupinky mě již dávno předjeli a jen Martin někde vzadu uzavírá bezpečně naší pětici. Kolem 30 km přichází první brod a za ním po 2km následuje další. U prvního vždy stojí plno lidí povzbuzují cyklisty k projetí. A ještě aby ne, když necelá polovička skončí v kotrmelcích. Do toho dokresluje atmosféru přítomný hastrman, který do taktu pedálů bubnuje na buben. Mě se daří projet jak první tak i druhý brod, z čehož mám patřičnou radost. V prvním ročníku mě při překonávání prvního brodu chytla do lýtka křeč, když jsem se snažil zabrat  a v druhém ročníku tam byla voda po pás což opravdu nešlo projet ale spíš jen zajet doprostřed a pak slézt z kola dolů.
 
     Hned za druhým brodem je další z nespočetného počtu stoupání a jelikož už se ze mě pomaličku stává místní matador, tak vím že na konci toho stoupání je občerstvovací stanice. Už se na ní  těším, jelikož jsem předchozí dvě projel bez zastavení za účelem dosažení lepšího času, což se mi nakonec stejně nepodařilo pro můj defekt. Takže žádné další projíždění okolo, ale pěkně si doplnit flašky ionťákem, bříško plněnými rohlíčky a výbornými koláčky a pak nějaký ten banánek na doplnění magnézia proti křečím.
 
   Minulý ročník se projevily již kolem 20km, kdy mě nejprve chytla křeč do levé nohy kterou jsem dal z kola dolů ve snaze jít pěšky v jednom ze stoupání (už to nešlo jet na kole) a abych to zachránil, tak jsem  si stoupnul na pravou. Ale i do ní mě chytla křeč a tak jsem tam chvilku stál jako kyborg, než se mi povedlo se svalit na zem stranou do borůvčí. Bylo fajn, že kolemjedoucí, tedy spíše chodící, soupeři byli obětaví a hned chtěli pomáhat.
 
    A tak jsem doplnil energetickou ztrátu těla uvedeným jídlem a celé to zapil točeným nealko pivem. Před tím jsem cítil že mi síly docházejí a to byla pro mě vzpruha a hned se jelo lépe.
 
   Cesta pak ubíhala ve stylu vyjet na kole či vytlačit kolo na kopec a pak sjet dolů stále dokolečka až do nějakého 60km, odkud se pomalu ale jistě klesá směrem do Klatov. Cíl byl oproti stratu posunut do městských lázní.
 
   Posledních 5km před cílem jsem se honil s jedním ze soupeřů kterému jelo kolo z kopce neskutečně rychle. Sice to byl takový ten buřtík, ale tempo držel obdivuhodné. Byl jsem rád, že když jsem jej tak poslední kilometr asi po 20-té předjel, že se na mě vykašlal. Jinak bych to byl já, kdo by s ním svůj soukromý závod vzdal.
 
    Cílem jsem projel na pěkném 662 místě v čase 5:16:56.9 se ztrátou na vítěze necelé 2 a půl hodinky. Ale ten pocit stál za to a už teď vím, že příště pojedu znova. V cíli pak jsem si dal guláš a pivko zadarmo (bylo to součástí startovného) a našel své kamarády kteří již byli v cíli. Až tedy na Martina, který byl stále na trati. I  ten si však splnil svůj závazek dojet mezi hodnocenými, což se mu nakonec k jeho radosti povedlo.
 
     A jelikož každý článek má svůj úvod tak má i své zakončení. Takže ve zkratce nakonec bych rád řekl jen to, že určitě stojí za to se zúčastnit Krále Šumavy a vyzkoušet to, co všeho jsme schopni dosáhnout vlastními silami. Ten pocit po projetí cílem skutečně za to stojí :-)

Robert Fiala
 
 


  následující článek »   zpět na seznam článků ^

Aktuality

7.8.2017

Opět jsme sponzory Hostýnské osmy

Již třetím ročníkem zajišťujeme účastníkům mapu závodu. Finančně a organizačně se podílíme na její realizaci. Letos se koná již 6.ročník INOV-8 Hostýnské osmy – turisticko-běžeckého závodu jednotlivců a dvoučlenných týmů na 65 km s cca převýšením 3.000m

1.5.2017

Hledáme redaktory

Rádi bychom rozšířili náš tým o nové externí redaktory. Uvítáme nadání pro psaní článků a focení. Co nás ale potěší je nadšení, chuť, pohodu a aktivní zájem o outdoorové aktivity a cestování. Čtěte více ...

29.10.2016

Turistické mapy opět funkční

Po krátkodobém výpadku jsou mapové podklady Shocart opět funkční. Děkujeme za Vaši trpělivost.

Více aktualit »


Nejnovější trasy

Skorušina

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 18.97km
Obtížnost: Střední

Šípská Fatra

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 15.61km
Obtížnost: Střední

Brdy - Padrťské rybníky

Cyklistika
Délka: 35.33km
Obtížnost: Střední

údolí Suché Belé

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 9.06km
Obtížnost: Střední

Králova hola

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 16.60km
Obtížnost: Střední

Tlustá hora

Pěší turistika, trekking
Délka: 9.08km
Obtížnost: Střední

Severka

Horská turistika, VHT, ferrata
Délka: 6.40km
Obtížnost: Střední

  Starší trasy »


Zasílání e-mail zpravodajství

Proč se registrovat?

Obrázek regionílní identity