Články

7.3.2011 | Reportáže

Giewont – nejkrásnější hromosvod v Tatrách

Pavel Benedikt, horák a autor knihy "Šlapu, šlapeš, šlapeme" pro Vás a Kamenné mužíky popsal trasu na jeden z nejkrásnějších tatranských vrcholů - Giewont. Podívejte se spolu s ním do Červených vrchů, jedné z nejodlehlejších partií Tater.

Giewont z hřebene Červených vrchů

Bílý Matterhorn Červených vrchů

Za devatero horami a devatero potoky v kraji vysokých zelených kopců a bělošedých rozdrbaných skal strmí pohádková hora Giewont. Dvojhlavý štít s nápadným křížem na vrcholu vlevo od zubatice tatranských hřebenů upoutá zraky snad každého turisty putujícího po hřebenech Roháčů. Výška 1895m není ve srovnání s okolními kopci nijak zvlášť omračující, ale jeho strategická poloha mimo hlavní hřeben spolu s lepým tvarem korunovaným 15m vysokou kovovou konstrukcí kříže z něj činí skutečnou dominantu širého okolí.

Giewont přes Czerwony Grzbiet

 Celý masív Giewontu leží na polském území v severní rozsoše skupiny Červené vrchy. Po vrcholových skalách štítu vede v téměř horolezeckém terénu zajištěný okruh modré značky („malá feráta“ s řetězy a umělými stupy), který je z bezpečnostních důvodů jednosměrný. Od paty kříže se otvírá skvostný kruhový rozhled po Tatrách i hluboko do polského vnitrozemí. Ale pozor! Vedle estetických předností Giewont drží i smutný primát svými více než sedmi desítkami obětí. Kromě několika popadaných a zmrzlých horolezců jsou to výlučně lidé zasažení bleskem. Neblahá kombinace vlivu polohy (hluboko do kraje vysunutý štít s velkou relativní výškou), počasí (severozápadní návětří) a zejména masivní kovová konstrukce na úzkém špičatém vrcholu pasuje tento nádherný štít na nejlepší hromosvod Tater.

Jak na vrchol?

Legálně po značených cestách to jde pouze z polské strany. Ze Zakopaného, nad nímž se Giewont tyčí 600m vysokou kolmou skalní stěnou, je to asi 2,5h po Č, M nebo Ž z různých východisek na okrajích města. Celkem s návratem a vrcholovým okruhem asi 7h, převýšení okolo 900m. Při použití lanovky na Kasprov vrch a odtud po hřebeni přes Goričkovou a Kondracké sedlo to časově vychází asi stejně, ale túra je díky podstatně menšímu převýšení méně namáhavá. Můžeme také využít služeb některé z blízkých chat (Kalatowki, Na Hali Kondratowej, Ornak, Stražyska) a rozšířit tak možnosti turistiky v oblasti na několik dní.

Ze slovenské strany je výstup na Giewont velmi obtížný. Z nejblíže položené slovenské osady Podbanské je hora vzdálena 7 hodin tvrdého pochodu s celkovým převýšením 1500m, takže jednodenní túra s návratem se pohybuje na hranici lidských možností a je upáditelná pouze „horským chrtem“. Navíc všechny reálné možnosti přístupů se střetávají se literou zákona, neboť některé úseky, byť zpravidla vedené po vyšlapaných hřebenových cestách, nejsou značené a vstupem na ně porušujeme regule TANAP.

Cesta z Kondratovy kopy na Giewont

   Zajímavou možnosti je „odskok“ na Giewont v rámci hřebenového přechodu Západních Tater. Je to nejjednodušší, nejsnazší, a také nejvíce využívaná varianta, ale k výše zmíněnému přestupku tak přibývá několik vesměs nelegálních bivaků na území TANAP. 
   Níže popsaná třídenní túra je kompromisem mezi kompletní roháčskou hřebenovkou, která patří k nejambicióznějším podnikům ve slovenských horách, a zavrženíhodným, prakticky neproveditelným jednodenním během. Zavede nás do nejodlehlejších a ze Slovenska nejméně navštěvovaných částí Tater a kromě výstupu na Giewont nás zavede i na Veľkou Kamenistou v Liptovských holích, Červené vrchy, na polský kultovní Kasprov vrch, velkolepý štít Svinicu a Hrubý štít na konci rozeklaného tatranského hřebene Liptovské múry.


Západné Tatry ze Svinice

Túra:
DO NEJSKRYTĚJŠÍCH KOUTŮ TATER  (3 dny)

Pohoří:
ZÁPADNÉ TATRY a VYSOKÉ TATRY

Horské skupiny a vrcholy:
LIPTOVSKÉ HOLE (Veľká Kamenistá 2128m, Poľská Tomanová 1977m), ČERVENÉ VRCHY (Kresanica 2122m, Kondratova kopa 2005, Giewont 1895m, Kasprov vrch 1985m) a západní část hlavního hřebene VYSOKÝCH TATER (Svinica 2301, Hladký štít 2063m Liptovské Múry, Hrubý štít 2172m).

Poloha:
Odlehlé horské skupiny na slovensko-polské hranici na pomezí Západních a Vysokých Tater; od Liptova oddělené Liptovskými kopami, holemi a nekonečnými dolinami Tichou a Kôprovou.

Charakter:
Různorodý, ale vždy drsně vysokohorský: od hladkých travnato-suťových Liptovských holí přes vápencový hřeben Červených vrchů s typickými znaky vysokohorského krasu (divé skalnaté doliny s jeskyněmi a vyvěračkami, krasové planiny se závrty, škrapy a propastmi), po skalnaté velehorsky modelované vysokotatranské hřebeny.

Dostupnost:
Ze Slovenska velmi náročné, dlouhé a namáhavé (do nejvzdálenějších partií 7-8h, převýšení až 1400m); přístup buď přes hřeben Západních Tater nebo velmi dlouhou Tichou, případně Kôprovou dolinou. Nástupy na hřeben z Pyšného sedla (M,Č), Tomanova sedla (Č), Suchého sedla (Ž); Závor (Č,Z) i Chalubińského vrat (nz.) jsou problematické z hlediska řádu TANAP, neboť hřebeny jsou dále vesměs neznačené. Z polské strany je přístup podstatně snadnější, 2,5-3hod s převýšením do 1000m, nabízí se možnost použití lanovky na Kasprov vrch (1984m). Červené vrchy se zvedají přímo nad Zakopaným a v okolních dolinách funguje několik horských chat. Západní část Vysokých Tater je snadno dostupná z chaty Murowanec a z chaty v dolině Pieciu Stawow. Nástupy i většina hřebenů jsou z Polska značené.
Některé části popsané trasy jsou vedeny po neznačených hřebenech na území TANAP, kam není běžně možné vstupovat. Tyto zajímavé úseky jdou převážně po vyšlapaných často používaných cestách, takže reálná možnost poškození přírody je zde nepatrná. Zákaz navíc nemusí trvat věčně (podmínky pohybu v chráněných územích se sice sporadicky, ale přece jen mění, viz například nedávné oživení v ŠUNAP), nebo lze teoreticky požádat o povolení ke vstupu. Realizace túry nechť je předmětem úvahy a rozhodnutí jednoho každého zájemce.

Obtížnost:
Liptovské hole: technicky bez problémů, ale namáhavé (dlouhé nástupy, hluboká sedla, velká převýšení) se všemi obtížemi velehorského terénu (počasí, schůdnost).
Červené vrchy: po nástupu na hřeben snadné, široký značený chodník, nepříliš hluboká sedla a vesměs mírné výstupy na jednotlivé vrcholy. Obtížný je úsek skalním hřebenem z Tomanovského sedla na Temniak a Kresanicu, skalnatý štít Giewontu se ZC a několik mírně obtížných míst ve skalnatém úseku v okolí Goričkové.
Vysoké Tatry: Výstup na Svinicu je součástí ZC Orla Perć a je na něm několik zařetězených míst obtížnosti I. Hřeben Kotolnice, Liptovských múrov a Hrubého štítu není zajištěn a převážně je něco mezi choďákem a jedničkou. Několik míst má obtížnost I-II v mírné expozici, za technicky nejobtížnější považuji dvojkový komínek v hřebeni za Čiernou lávkou.

 Červené vrchy

1. den:
Podbanské – Kamenistá dolina – Pyšné sedlo – Veľká Kamenistá – Smrečiny – Poľská Tomanová – Tomanova plesa

 Liptovské hole od Tomanova sedla

2. den:
Tomanova plesa – (Temniak) – Kresanica – Malolúčniak – Kondratova kopa – Giewont – Kondracké sedlo – Goričková – Kasprov vrch – Beskyd – (Svinica) – Ľaliové sedlo – sedlo Závory – Kobylie pleso

Poznámka: V případě „nepovinného“ výstupu na Svinicu se trvání túry zvýší na 10h20´ čistého času (což znamená cca 14h reálného času včetně zastávek a odpočinků) a celkové „nasbírané“ převýšení bude téměř 1700m. Proto je nutno před případným výstupem pečlivě zvážit fyzické i časové možnosti, počasí i další faktory, neboť túra v plném rozsahu je úctyhodným podnikem i pro otrlé horské chrty.

Pohled ze Svinice na Liptovské Múry a Vysoké Tatry

3. den:
Kobylie pleso – Závory – (Valentková) – Hladký štít – Liptovské Múry – Hrubý štít – Chalubińského vrata – Temné Smrečiny – Kôprovská dolina - Podbanské  

Vysoké Tatry z Hladkého štítu

__________________________________________________________________________

Túra a forma jejího popisu je ukázkou z knihy, či spíše ze souboru, „Šlapu, šlapeš, šlapeme“, který můžete mimo jiné vyhrát v období od 22.3. do 30.4. v soutěži na Kamenných mužících a o kterém si můžete více přečíst na http://www.slapu.cz.

 Soubor „Šlapu, šlapeš, šlapeme" obsahuje knížku o tom, jak se chodí po horách a co k tomu patří (v této lehčí formou psané „beletrii" jsou například kapitoly o horalském vybavení a orientaci v horách) plus 14 miniprůvodců po českých a slovenských horách se zaměřením na horačinu (horské boudy, salaše a přístřeší, místa vhodná k bivakování, prameny, nepublikované přístupy k vrcholům, pochodové časy, výšky, převýšení...). Náplň průvodců vznikala na základě vlastních poznámek drápaných do „horalských notýsků" bezprostředně v terénu na túrách a je doplněna množstvím fotografií, zejména podrobně popsanými fotografickými panorámaty hor.

Formát a rozsah:
Pevné desky A5 obsahující INFORMÁTOR = kniha "beletrie" + INSPIRÁTOR = 14 sešitů miniprůvodců: Beskydy / Jizerské hory / Krkonoše / Šumava / Bukovské vrchy a Vihorlat / Chočské vrchy / Malá Fatra / Nízké Tatry / Roháče / Slovenské Rudohorie a Slovenský ráj / Slovenský kras / Strážovské a Súľovské vrchy / Veľká Fatra / Vysoké Tatry)

Celkem 458 stran se 132 fotografiemi, z toho 39 panorámat!

Vydal (a většinu doprovodných fotografií pořídil): © Pepa Středa, 2010 - www.pepastreda.cz

« předcházející článek   následující článek »   zpět na seznam článků ^

Aktuality

Více aktualit »